This year you can find us on Nurmberg Toy Fair on stand 7/B-84 !!!

Obsah..content:

10/ HLS48009 KLÖCKNER-HUMBOLDT-DEUTZ A330 (MAGIRUS)

9/ HLS48008 TATRA 111 einheitsfahrerhaus

8/ HLS48007 EMW C2 Wasserfall W5

7/ HLS48006 Krupp L3H

6/ HLS48005 Pantherturm I (stahluntersartz)

5/ HLS48004 BZ-38 refueller (GAZ-AAA)

3/ HLS48003 TATRA 6500/111

2/ HLM35001 Schwere HAUBITZE 42cm SKODA M.17(t)

1/ ke stazeni-downloads

10/ HLS48009

KLÖCKNER-HUMBOLDT-DEUTZ A330 (MAGIRUS)

1/48 Construction kit

Firma Magirus vyráběla nákladní automobily již v období první světové války. V roce 1935 byla tato továrna včleněna do firmy Klöckner Humbold Deutz , ale nadále se věnovala výrobě nákladních automobilů, přičemž Klöckner Humbold Deutz vyráběl pohoné jednotky. Typ A330/S330 vznilk jako třítunový nákladní automobil a písmeno A a S v názvu rozlišovalo, jestli jde o pohon obou os , nebo pouze zadní. Tento nákladní automobil byl nabídnut také Whermachtu, kde však kraloval Opel Blitz. I tak bylo vyrobeno v průběhu války 16.000 kusů těchto automobilů všech verzí. Kromě valníku se na tomto podvozku objevilo i mnoho nástaveb, jako radiovozy, polní dílny, autobusy, požární vozidla a další. Známá je také verze Maultier, jíž bylo vyrobeno přez 1000 ks.
Motor: vznětový F4 M513, 4 válce, vodou chlazený, Objem 4,942 ccm, výkon 80k
Nápravy: dvě s uzávěrkou diferenciálu
celková hmotnost:6.760Kg

Magirus was already building military trucks during WWI. In year 1935 the firm was absourbed into the Klöckner Humbold Deutz undertaking. Magirus continued production of trucks with engines Klöckner Humbold Deutz. Typ A330/S330 was born as three ton truck with modern construction. Letters “A” and “S” in type number means two axle drive or rear axle drive version. This truck was offered to Whermacht, but first place got Opel Blitz. Nevertheless 16.000 pieces of all version of Magirus 330 were made dooring second world war. Produced versions were wireless, field workshops, buses, fire vehicles etc. Well known is also Maultier version produced in number over 1000 pcs.
Engine: Diesel F4 M513, 4 cylindres, water-cooled, cylinder capacity 4,942 ccm. power 80HP
Axles: two axles with diferential lock
Weight: 6.760 kg.

9/ HLS48008 T111 EINHEITSFAHRERHAUS

1/48 Construction kit T111WHnavod.pdf (492 KB)

Extrémní teréní i klimatické podmínky východní fronty daly vzniknout požadavku na vývoj nového vojenského nákladního automobilu schopného poradit si jednak s tím nejtěžším terénem rozbahněných ruských cest a současně zůstat spolehlivě provozuschopný i za velmi vysokých mrazů. Pod konstrukčním vedením H.Ledwinky tak roku 1943 vznikl v kopřivnické automobilce Tatra, patřící v té době společnosti Ringhoffer, projekt nákladního automobilu, jenž se pod značkou T111 stal doslova legendou. V pruběho II.sv.války německá armáda odebrala 906 těchto vozů.
Konec války přinesl nedostatek kovů a především pak též nároky na zlevnění výroby v celém odvětví válečné výroby. Nákladních automobilů se tato výrobní opatření předevsím dotknula v zjednodušení výroby kabin, které dostaly jednotný tvar a také jednotné pojmenování Einheintsfahrerhaus.

The extreme terrain and climate conditions of the eastern front gave rise to a requirement for a new military truck to be developed, capable of coping both with the most demanding terrain of muddy Russian roads and remaining fully operational and reliable even in very deep frost. Thus in 1943, the Kopo ivnice Tatra automobile plant, at that time controlled by Ringhoffer, launched a project to the design of H. Ledwinka for a truck which was to become a true legend - designated T111. The German army contracted for 906 of these trucks during world war II.
Dooring last war years got Tatra 111 new designed cabine called Einheintsfahrerhaus. This type of cabins were designed by Germans for cheap production and were unificated for all trucks, used by german in this years.
Engine: Diesel V-910, 12 cylindres, air-cooled, OHV, cylinder capacity 14.825 ccm. power 210HP
Axles: three axles with diferential lock
Weight: 8.365 kg kg
Useful load: 8.500 kg
Maximum velocity: 75 km/h.

8/ HLS48007 EMW C2 WASSERFALL W5

1/48 Construction kit wassNAV.pdf (90 KB)

Raketa Wasserfall představuje první moderní protiletadlovou raketu v historii vojenství. Projekt pod tímto názvem započal v počátku roku 1943 výrobou aerodynamických modelů. Cílem tohoto projektu bylo vyvinout protiletadlovou raketu, naváděnou na cíl pomocí pozemního radiolokátoru. V pozdější době, vzhledem k absenci vhodného radiolokátoru, bylo navádění změněno na povelové od pozemního operátora.
První vzlet prototypu ve verzi W1 proběhl 29.února 1944. Další pokusy již absolvoval typ W5 a celkově jich bylo pravděpodobně uskutečněno 35. Verze W5 byla od počátku vyvíjena jako operační, avšak během roku 1945 byly zahájeny práce na verzi W10, která měla být měnší a tak uspořit Třetí říši drahocené suroviny.
Není známo kolik raket W5 přežilo válku. Vzhledem k rozsáhlým zkouškám v USA a v SSSR se ale dá předpokládat, že několik kusů to bezesporu bylo. Operační nasazení této rakety není doloženo, uvádí se ale, že první budovaná baterie (Rheinland A) padla do rukou američanů ve městě Hartz.

Rocket Wasserfall was first of modern AA missile system in history. Project under this name began in year 1943. The target for designers of Wasserfall was to made antiaircraft missile, guided by ground radar. Later was guided system changed to radio remont by ground operator.
First launch was made 29-2-1944 with prototype of version W1. Later were used prototypes of version W5. Total of launch was 35 and about 15 were not succesfull.
Version W5 were designed as final, but in begining of year 1945 was started work on smaler
version W10. This version was cheaper and spare strategic materials.
About using of Wasserfall against alied aircrafts is nothing known. First of Wasserfall batterie, Rheinland A, was captured by U.S. in Hartz.
Some complet rockets survived war and were used for tests in USA and Soviet union.

7/ HLS48006 Krupp L3H

1/48 Construction kit KRUPPnavod.pdf (531 KB)

V roce 1938 Krupp představil svůj první teréní nákladní automobil L3H s pohonem zadních náprav. Toto vozidlo mělo šesti válcový benzínový motor o výkonu 90 koví, který poháněl dvě zadní nápravy s uzávěrkami diferenciálů přez čtyřstupňovou převodovku vybavenou redukcí. V polovině rámu vozidla byl umístněný třítunový naviják, poháněný kardanem přímo z převodovky. V roce 1936 dostal tento automobil nový motor o zvýšeném výkonu 110 koňských sil. Tato inovovaná vozidla jsou snáze identifikovatelná podle dvou klapek na motorovém krytu.
Wehrmach používal tato vozidla s široku paletou nástaveb a tvarem řidičských budek. Tato vozidla byla užívaná jako nákladní, radiovozy, fotografické laboratoře, cisterny, tahače světlometů, děl a tak dále.
Krupp L3H si prošel boji v Polsku, Francii, Rusku či v Africe.

In 1928 Krupp introduced its first offroad truck (6x4) L3H. The vehicle had 6-cilinder carbureted engine producing 90HP, a 4-speed transmission, an auxiliary gearshift for road or offroad speed, and live rear axles with individual locking differentials. In the middle of the truck was a motor driven winch with 3ton towing capability. In year 1936, the engine was upgraded to 110HP. The clearest indentifying marks are two hatches on the engine hood in place of cooling louvers.
In the Wehrmacht this vehicle was used with a wide variety of bodies. These trucks were used as cargo trucks, radio trucks, photography trucks, spotlight trucks, artillery toving trucks and etc.
These vehicles were deployed by Wehrmacht in France, Poland, Russia, Africa and etc..

6/ HLS48005 Pantherturm I

1/48 Construction kit

Pantherturm I (stahluntersartz) vznikl jako sériově vyráběné opevnění ke konci druhé světové války. Tvořila ho upravená věž z tanku Panther posazená na dvoudílné ocelové základně. Tato základna se měla při instalaci zapustit do betonové vany a její spodní část sloužila jako ubytovna osádky. Horní část obsahovala uskladněnou munici. Tyto pevnůstlky byli podle dochovaných fotografií použité v Itálii a na území Německa. V pozdější době se objevují ještě zjednodušené verze těchto pevnůstek, které mají spodní část vyrobenou ze dřeva.

Pantherturm I (stahluntersartz) was designed as mass produced pillbox in the end of second world war. For this pilbox was used simplified turret from Panther tank based on two-part steel base. The base was installed to concrete bed. Bottom part of base box was used as bedroom, upper part as bed for turret and for ammunition storage. As seems on pictures, these pil-boxes were used on Italien and German battlefields. Later, these pilboxes were simplified by wooden bases.

5/ HLS48004 BZ-38 refueller

1/48 Construction kit

Výroba cisterny BZ-38 na podvozku nákladního automobilu GAZ-AAA započala v roce 1938. Tento typ se stal základním vozidlem určeným k doplňování paliva pro letectvo Sovětského svazu. Objem cisterny umístněné na tomto podvozku činil 1.350 litrů. Zařízení k doplňování paliva bylo umístněno v zádi nástavby. Celková hmotnost BZ-38 byla čtyři tuny. Pohoná jednotku tvořil čtyřválcový motor o výkonu 50 koňských sil. Maximální rychlost vozidla byla 65 km/h.
Od roku 1942 pokračovala výroba cisteren na tomto šasi ve verzi BZ-38U. Tato verze se vyznačovala především zjednodušenou konstrukcí.

Quoting from the directions “Manufacturing of BZ-38 was launched in 1938. This refuel truck was the basic transport and refueling machine of Air Forces RKKA. It completed those units where on arms there were easy fighter aircrafts, scout-airplanes with small volumes of refueling. On the chassis of the automobile GAZ-AAA have established the tank in volume of 1350 liters. The cabin of steering of refueling was in a forward part of the tank. For stacking hoses the rear cabin behind the tank served. Carburetor 4-cylinder engine GAZ-M in 50 h.p. is located in the frontal part of frame. The machine in weight of 4 tons had the maximal speed 65km/h. With 1942 have begun manufacture of the simplified variant, which as received name BZ-38U.

Obrázky modelu

GAZnavod.pdf (585 KB)

3/ HLS48003 TATRA 6500/111

1/48 Construction kit

Extrémní teréní i klimatické podmínky východní fronty daly vzniknout požadavku na vývoj nového vojenského nákladního automobilu schopného poradit si jednak s tím nejtěžším terénem rozbahněných ruských cest a současně zůstat spolehlivě provozuschopný i za velmi vysokých mrazů. Pod konstrukčním vedením H.Ledwinky tak roku 1943 vznikl v kopřivnické automobilce Tatra, patřící v té době společnosti Ringhoffer, projekt nákladního automobilu, jenž se pod značkou T111 stal doslova legendou. V pruběho II.sv.války německá armáda odebrala 906 těchto vozů.
Motor: vznětový V-910, 12 válců, vzduchem chlazený, Objem 14.825 ccm, výkon 210k při 2.200ot/min
Nápravy: tři s uzávěrkou diferenciálu
hmotnost:8.365Kg
užitečné zatížení:6.350 Kg

The extreme terrain and climate conditions of the eastern front gave rise to a requirement for a new military truck to be developed, capable of coping both with the most demanding terrain of muddy Russian roads and remaining fully operational and reliable even in very deep frost. Thus in 1943, the Kopo ivnice Tatra automobile plant, at that time controlled by Ringhoffer, launched a project to the design of H. Ledwinka for a truck which was to become a true legend - designated T111. The German army contracted for 906 of these trucks during world war II.
Engine: Diesel V-910, 12 cylindres, air-cooled, OHV, cylinder capacity 14.825 ccm. power 210HP
Axles: three axles with diferential lock
Weight: 8.365 kg kg
Useful load: 6.350 kg

Obrázky modelu...pictures of kit

Obrázky předlohy...reference pictures

INSTRUCTION SHEETS for download (PDF format) T111navod.pdf (812 KB)

2/ HLM35001 Schwere HAUBITZE 42cm SKODA M.17(t)

1/35 Construction kit

Historie těžké houfnice Škoda M.17 začíná již v období Rakouska-Uherska. Z této doby pocházejí i předchůdkyně houfnice, modely řady 14 a 16. Houfnice byly taktéž ráže 42cm a prošly bojovým křestem v letech první světové války. Houfnice M.17 byla dokončena jako celkově devátá houfnice firmy Škoda v ráži 42cm a to až po skončení první světové války. Po dobu první republiky sloužila jako ukázkový kus plzeňské Škodovky.
Po roce 1939 o ní projevilo zájem OKH a to jí také v roce 1940 získalo. Po nezbytných testech byla odeslána k Maginotově linii, kde se jako součást speciálně vytvořeného oddílu těžkého dělostřelectva číslo 800 zúčastnila podpory průlomu v oblasti Saarbrücken. Posléze byla nasazena při obléhání tvrze Schoenengbourg. Po kapitulaci tvrze do bojů již nezasáhla a později byl oddíl 800 rozpuštěn a houfnice uskladněna.
Do dalších bojů se tento výrobek firmy Škoda zapojil až v létě roku 1942, kdy se zúčastnil obléhání ruského přístavního města Sevastopol. Další osud zbraně není znám, ví se jen, že ještě v roce 1944 pro ni německá armáda objednala náhradní díly.

The history of the heavy howitzer SKODA M.17 began during Austro-Hungarian era. In the years of the First World War Austria–Hungarian forces used eight SKODA howitzers with the calibre 42cm (models M.14 and M.16). Ninth howitzer, under designation M.17, was finished after the WW1 and Skoda used it for the demonstration.
During the year 1939 OKH took interest in the possibility to buy this weapon for Wehrmacht and in the year 1940 it done it. After tests M.17 was deployed on Maginot line as a part of special heavy artillery unit No. 800. First goal for this unit was to support troops attacking near Saarbrücken. After it the unit No.800 was used against Schoenengbourg fort. After the French campaign the unit No.800 was deactivated and its weapons stored.
Second part of Skoda M.17‘s war history was written in summer 1942 in Russia during the attack against Sevastopol.
End of the Skoda M.17 is not known, but in year 1944 German army ordered spare parts for this weapon.